Přestože školní rok sotva začal, my už jsme se vydali na výlet. Jeli jsme do Plzně a do pravěku zároveň.

Nabídka Západočeského muzea v Plzni byla neodolatelná a pro 4. a 5. ročník jako ulitá. Neváhali jsme ani chvilku a výlet naplánovali.

Ačkoliv jsme museli vstávat velmi brzy, vyskočili jsme z postelí jako rybky. V půl sedmé jsme totiž měli sraz v Klatovech na nádraží. Cesta vlakem utekla jako nic. Z hlavního nádraží je to k muzeu pár kroků. Než jsme otevřeli tajemné dveře, posilnili jsme se svačinkami od maminek. A pak jsme skočili do pravěku rovnýma nohama.

Nejprve jsme si o něm jen trochu povídali. Leccos víme, ale také jsme se spoustu nového dověděli. Po chvíli jsme se přenesli do života a činnosti experimentálních archeologů a začalo to správné dobrodružství. Čtyři skupiny se rozptýlily téměř po celém muzeu a pustily se do práce.

Jedni zkoušeli mlít mouku na různých kamenných mlýncích a výsledek své práce pečlivě uložili do připravených sáčků. Sešla se toho pěkná hromádka, ale na buchty nebo chleba by to asi nestačilo. Druzí přiřazovali podle nápovědy keramiku k různým obdobím historie, úkol to byl těžký a každý se s ním popral po svém.

Další skupina se sešla nad kostrou a dověděla se, jak se přesně archeologické nálezy zakreslují. Na milimetrovém papíře už byl kousek předkreslený, přesto doplnit zbytek dalo dost práce. Poslední skupina sestavovala z hromady střepů původní nádoby. Sice to byly jen moderní květináčky, i tak jsme si nad tím zahřáli hlavičky.

Postupně si každý vyzkoušel všechny činnosti. Ukázalo se, že práce archeologa je velmi náročná na trpělivost, přesnost i představivost. 

Při své práci jsme se pohybovali zejména v prostorách nádherné expozice o pravěku a nálezech na Plzeňsku. Spatřili jsme několik unikátních objektů, například bronzový štít, který je jediný v Evropě. Procházka a letmý dotek historie se nám velmi líbily. Určitě se v Západočeském muzeu zase objevíme.