Minulý týden jsme ztékali hrad Radyni, v tomto týdnu jsme se rozhodli dobýt vodní hrad Švihov. Žádným autobusem, ani na koni, ale pěšmo.

Odstartovali jsme krátce po 8. hodině od školy. Nejprve po silnici, ale hned za vesnicí jsme se napojili na cyklostezku, která nás dovedla až na hrad. Pochod to nebyl vyčerpávající, ale vzhledem k tomu, že jsme mnozí nesnídali, hned po dosažení vytyčeného cíle, hradního nádvoří, jsme se usadili na lavičky a vytáhli svačinky. Jakmile si naše nožičky trochu odpočinuly a žaludek se nasytil, začaly hladovět naše oči. Vydali jsme se tedy k místnímu stánku pro laskominy nebo do pokladny pro upomínkové předměty.

V půl jedenácté začala ve víceúčelovém sále ve špýcharu pohádka Ulhaná princezna, která prostřednictvím velkých marionet a veselých písniček upozornila na to, že lhaní se nevyplácí. Ne nadarmo české přísloví říká, že kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe.

Po skončení pohádky jsme s velice šikovnou průvodkyní poznávali historii hradu a jeho vnitřní vybavení. Asi nejvíce se nám líbilo ve zbrojnici a chvíle, kdy se z nás stali klíčníci, a mohli jsme si potěžkat velký svazek hradních klíčů.  

Před zpátečním pochodem jsme se ještě zchladili u stánku se zmrzlinou a pak jsme statečně vykročili na cestu vedoucí do Dolan.