Vydali jsme se všichni společně, malí i velcí, abychom se nechali unést krásami hradu Kašperka i přilehlé části Šumavy.

Cesta přistaveným autobusem utekla jako voda, a my se ocitli na parkovišti kousek pod hradem. Krátká procházka před bránu hradu nijak nezmírnila naše těšení. Tady jsme se ale rozdělili. Naši mladší kamarádi šli na prohlídku jako první.

My starší jsme volný čas využili k výstupu na blízkou zříceninu Pustého hrádku. Cesta vedla mezi kameny a kořeny. Její náročnost nám rozhodně stála za překrásný výhled, který se před námi rozprostřel. Nejen že jsme si prohlédli Kašperk, v panoramatickém výhledu jsme viděli Svatobor, ale i Ostrý, Pancíř a jiné známé vrcholy. 

Po obtížné cestě zpátky jsme se odměnili v bufetu několika dobrotami, zejména nanuky. Sotva jsme je dolízali, začala nám prohlídka. Celá byla v rytířském duchu. Aby však mohl rytíř osídlit hrad, musí ho nejprve někdo postavit. Seznámili jsme se tedy s rozličnými řemesly a pak už si užívali radovánek dvorského života. Trénovali jsme rytířské dovednosti, zejména trefu. Tu si procvičily i mladé dámy při hodu kroužků. Jedním z dalších úkolů bylo sestavení puclíků s erbem hradu. Prohlídku jsme si užili dosyta.

Počasí vypadalo slibně, a tak nám nic nebránilo popojet autobusem ještě hlouběji do Šumavy. Po chvilce jsme se ocitli v I. zóně Národního parku, to když jsme zastavili u Chalupské slatě. Zajímavá procházka po dřevěném chodníčku a výhled na malé jezírko nám ukázaly, že krásy Šumavy jsou nekonečné. V přírodě se nám tolik líbí...

Zpáteční cesta nepřinesla nic překvapivého, takže jsme se brzy ocitli v náručí svých rodičů, abychom na ně chrlili jeden zážitek za druhým. Pak už jen cesta domů, abychom nabrali síly na vše, co na nás ještě čeká.