Školní výlet. Dvě slůvka, která už zavání blížícími se prázdninami, sluníčkem, opalováním, koupáním a sladkým nicneděláním.

 V úterý 15. června jsme zamířili do první zastávky našeho celodenního výletu, a tou bylo muzeum Příhraničí ve Kdyni. Náš průvodce, pan Libor Marek, už nás netrpělivě očekával a s velice poutavým výkladem nás provedl všemi místnostmi nově zrekonstruované budovy. Začali jsme pravěkem a dostali jsme se až do současnosti. Více než hodinovou prohlídku, která utekla jako voda, jsme zakončili nákupem suvenýrů a samozřejmě svačinou, kterou nám maminky přibalily do batůžků.

A již jsme stoupali k cíli naší cesty, ke zřícenině hradu Rýzmberk. Musíme upřesnit – ne po svých, ale autobusem, který nás zavezl 400 metrů pod vchod do hradu. Závěrečný úsek cesty jsme museli vyjít, jak se říká, po svých. Ale máme mladé nohy, byla to pro nás hračka.

Za hradní branou jsme si odložili batůžky a hned jsme se vrhli na hledání pokladu. Nebylo to žádná hračka. I když se nám podařilo najít mapku a pan Marek pomáhal různými indiciemi, chvilku trvalo, než jsme objevili truhlu s pokladem a klíč, kterým by se nechala otevřít. Pak přišla na řadu scénka. Režírování se opět ujal pan Marek. Pod jeho vedením jsme sehráli pověst o Apoleně, pyšné dceři hradního rýzmberského pána.

A protože nám během hledání pokladu a dramatizace pověsti pořádně vyhládlo, pustili jsme se do opékání vuřtů a následně jsme zaútočili i na otevřený kiosek, kde jsme vybírali něco dobrého na zub nebo nějaké dárečky, kterými jsme chtěli udělat radost nejen sobě, ale i maminkám a tatínkům.

Osvěženi jsme se začali drápat do hranolové vyhlídkové věže. Zpočátku byly schody pohodlné, ale na posledním úseku cesty byly poměrně strmé. Ale nás, zdatné horolezce, nic neodradilo, a již jsme se kochali nádherným výhledem do kraje.  

Závěrem jsme si ještě mohli zastřílet z luku. Nebyl mezi námi nikdo, kdo by nechtěl. A mnohým z nás se povedlo zasáhnout terč, i když to nebyla žádná legrace. Každý tento úspěch byl odměněn silným potleskem.

Všechno musí jednou skončit. Ne jinak tomu bylo i s naším výletem. Čas se naplnil. Čekal nás jen poslední sestup a pak cesta domů. Sláva, nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu. Bylo to super!!!!