Pocity nevidomých lidí jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. Pro člověka, který je zvyklý spoléhat na zrak, to bylo velmi obtížné. Po dnešku už si umíme složitost této situace alespoň trošku představit.

Paní učitelka pro nás připravila několik aktivit, při kterých jsme využívali všechny smysly kromě zraku. Zjistili jsme, že nejvíce se spoléháme na hmat a sluch. Při dalších činnostech se potvrdilo, že náš hmat není tak citlivý jako u nevidomých. Ohmatávali jsme různé věci a povrchy, ale ne vždy se nám podařilo je správně určit. Ještě těžší bylo rozeznat věci při dotyku bříškem prstu.

Největší problém byl rozeznat znaky Braillova písma. Paní učitelka Ivicová přinesla speciální psací stroj pro Braillovo písmo a každý měl možnost si na něm napsat několik znaků. Ty jsme zkoušeli číst prstem, ale nakonec se ukázalo, že to dokážeme jen očima.

Vzali jsme tedy fixy a psali zprávy v Braillově písmu, jako by to byla šifra. Naši kamarádi je pak luštili.

Nejvíce nás ale bavilo procházet se zavřenýma očima vyhrazeným prostorem a nechat se vést kamarády. Ani tohle není jednoduché. Vidět za dva a myslet na všechny nástrahy chce opravdové soustředění.

Už víme, že své zdraví si opravdu musíme chránit a lidem s hendikepem pomáhat.