Na tuto otázku jsme se snažili odpovědět při dnešním projektu, který byl zároveň připomínkou Dne neslyšících.

Obtížnost života s handicapem si dokážeme jen těžko představit, ale zkusili jsme si ho alespoň přiblížit.

Představit si, jaké to je neslyšet, úplně nejde. Zkusili jsme alespoň, jak těžké je dorozumívat se beze slov.

Nejprve jsme se podívali na krátkou pohádku, která byla vyprávěná ve znakové řeči, bez jakéhokoliv zvuku. Jelikož jsme ani nepoznali o jakou pohádku se jedná, pustili jsme se o učení, kterého se ujala paní učitelka Ivicová.

Začali jsme prstovou abecedou a vyzkoušeli si naše jméno. Ukázalo se, že jsme docela šikovní, takže jsme pokračovali znakovou češtinou. Nejprve jsme předváděli, jak bychom ukázali některá slova, pak jsme naopak hádali, co ukázaný znak znamená.

Nejvíce nás bavilo ukazovat zvířátka. Abychom nové znalosti zužitkovali, zahráli jsme si ve znakové řeči pohádku O veliké řepě a zazpívali písničku Skákal pes. Přestože se to může zdát jednoduché, docela jsme se zapotili.

Zjistili jsme, že život bez sluchu je opravdu obtížný. Zkusíme si tedy alespoň zapamatovat nějaká slova, kdybychom poznali neslyšícího kamaráda, abychom ho mohli třeba pozdravit.