Tak jsme si vyzkoušeli, jaké to je stát na druhé straně katedry. Popravdě – paráda. Počáteční nesmělost jsme rychle překonali,  do role učitelů jsme se rychle  vžili a užívali jsme si ji, jen neukázněnost některých žáků nás přiváděla k šílenství. Zejména když jsme museli zvyšovat hlas, abychom upoutali jejich pozornost, aby se přestali se bavit se spolužákem a dělali to, co jsme si pro ně připravili. A že jsme si dali záležet! Příprava nám trvala několik dní.

Sebekriticky -  musíme se pochválit. Lepší oslavu Dne dětí jsme si nemohli přát. Celé dopoledne nám před katedrou i těm za katedrou rychle uběhlo. Vždyť kdo si hraje, nezlobí.  Už teď se těšíme, jak si to příští rok zopakujeme.