Učit se o přírodě ve třídě nás neláká. Využili jsme proto pestré nabídky plzeňské ZOO a vyrazili za vzděláním tam.

V pátek ráno jsme nasedli do přistaveného autobusu a vydali se směr Plzeň. Tamní zoologická  a botanická zahrada prošla v posledních letech obrovskou proměnou a stále prochází, takže její nabídka je široká.

Mladší kamarádi z první až třetí třídy se vydali pozorovat zejména rostliny a živočichy. Z pestré nabídky byli doslova nadšeni. Nejvíce všechny uchvátilo lví mňoukání. Původně jsme ho považovali za řev, protože síla jeho hlasu byla ohromující, ale když jsme si při dobrém pozorování všimli, že lev ani neotvírá tlamu, jen pracuje s hrudníkem, stáli jsme jako zmražení. Jakpak to asi vypadá, když doopravdy zařve? I svými pózami a ladnými pohyby nás přesvědčil, že je král. 

Starší kamarádi měli návštěvu zoo rozdělenou mezi přírodovědu a vlastivědu.

Přestože nám chybí jen krůček k podzimu, v zahradě kvete mnoho keřů i bylin. Mohli jsme si také prohlédnout ocún, o jehož zvláštním pravopisu jsme se učili tento týden v českém jazyce. Nevynechali jsme ani jiné rostliny a přesvědčili se například na borovicích, že jméno druhové má svůj velký význam. Ani okolo živočichů jsme nechodili netečně.

Hlavní náplní naší cesty se stal nově zbudovaný archeoskanzen. Již dříve byla cesta při medvědí ohradě věnovaná poznatkům z vývoje člověka a informacím o pravěku. Množství informací se rozšířilo, přibylo mnoho zajímavých tabulí. Hlavně jsme si ale na vlastní oči mohli prohlédnout pravěkou osadu. Abychom se jen tak nedívali, museli jsme splnit i několik úkolů na připravené pracovní listy. 

Ačkoliv předpověď počasí nebyla moc příznivá, exkurze se nám skvěle vydařila. Občas na nás vykouklo sluníčko a pršet začalo až na zpáteční cestě. Nenašlo se tedy nic, co by nám tento zajímavý úvod školního roku zkazilo.