Už od časného rána panovala ve škole mírná nervozita. Zvlášť u těch, kteří neměli úplně čisté svědomí.

Marně zpytovali svědomí, marně si říkali: „Proč já jsem se na vyučování více nepřipravoval? Vždyť stačilo jen otevřít sešit. Brzy asi na vlastní kůži pochopím význam přísloví Pozdě bycha honit.“

Nakonec ale vše dobře dopadlo. Žáci prvního ročníku měli na vysvědčení samé jedničky, žáci ostatních ročníků sice tak jednostranné vysvědčení neměli, ale přesto byli všichni spokojeni. Nejenže byli rodiči pochváleni, ale na mnohé čekala nějaká sladká odměna, posezení v cukrárně, nová kniha nebo hračka.