Ve středu 27. 9. 2017 žáci naší školy zhlédli film „Drsná, něžná Keňa,“ a zúčastnili se besedy, kterou připravil pan Pavel Justych, který je známý jako autor a komentátor populární pěvecké soutěže Solasido a zároveň účastník belgicko české expedice KARIBUNI MARAFIKI - MYSSE SOLASIDO CZ.

Film byl natočen na začátku roku 2016 a moderoval ho Petr Jančařík.  Dne 3. 1. přistála expedice v Mombase, odkud se vydala do vnitrozemí. Během prvního dne ujeli 250 km po silnicích, které jsou noční můrou každého řidiče. Jak dodal pan Justych, asfaltový povrch vidíte jen v televizi, takže se po prašných, vymletých cestách sunuli rychlostí 40 km za hodinu.

Život v rovníkové Africe, několik set kilometrů od civilizovaných měst, známe pouze z dokumentárních filmů. Příroda plná nebezpečí, nemoci, nedostatek pitné vody a drsné podmínky jsou typické pro tuto oblast. Přesto zde žijí lidé, kteří neznají zlo, nenávist, krádež a dychtění po majetku.

Ve vnitrozemské vesnici byli přivítáni alkoholickým nápojem z mízy kokosových palem. Vylitím zbytku tekutiny z nádobky prý dáváme najevo, že jsme dar přijali s láskou a že jejich zemi máme rádi.

Po několika dnech se přesunuli za kmenem Masajů. Masajové jsou vysocí a štíhlí a stále mají reputaci nelítostných válečníků. Většina z nich kombinuje válečnictví s pastevectvím. Dodnes si udržují tradiční zvyky a odmítají cokoli změnit na svém způsobu života. V dřívějších dobách pohrdali těmi, kteří obdělávali půdu a svoji nadřazenost dokazovali krádežemi dobytka. Živili se mlékem smíchaným s krví dobytka. Ke konci 19. století byli postiženi hladomorem a jejich stáda byla zničena dobytčím morem. Po zřízení rezervace mohli opět pěstovat dobytek na rozlehlých pláních. Staví si domy z hlíny, do které přidávají moč, aby byl dům pevnější. V současné době se mnoho z nich živí prodejem předmětů a pózováním pro turisty. Po příjezdu se musíte účastnit uvítacího obřadního tance, aby vás přijali.

Hlavním cílem expedice bylo předat finanční dar škole ve vnitrozemí, do které by se jinou cestou nedostal. Ve škole, která měla 400 dětí, je přivítal ředitel Kosmas, který jim s radostí ukázal celou školu. Stejně jako většina škol ani tato neměla elektřinu, telefonní spojení, internetové služby a bankovní účty. Děti byly oblečeny do stejnokrojů, které si musí sami hradit, stejně tak i školní pomůcky, protože školy nejsou dotované státem.Vyučování začíná mezi 8. a 9. hodinou, po 11. hodině odchází děti domů pomáhat rodičům, odpoledne se vrací. Mnohdy chodí do školy jen 3 roky kvůli nedostatku peněz. Děti se učí převážně venku pod stromy a získávají vědomosti z angličtiny, počítání a psaní. Snem každého dítěte je dostat se do školy, dychtí po každém učitelově slově, protože si dobře uvědomují, že bez vzdělání nemají možnost se dostat do několik set kilometrů vzdálených měst, kde mohou získat prostředky k obživě. Děti jsou velmi přátelské, neperou se mezi sebou, ale jeden druhému pomáhají. 

Z finančního daru, který expedice přivezla, byly ve městě nakoupeny základní potřeby pro školy a chemikálie na čistění vody.

Ve filmu jsme mohli vidět i nádhernou přírodu a nepřeberné množství živočišných druhů, pro které  je keňská příroda domovem.

Zajímavá informace od pana Justycha byla, že jeden pracovník expedice byl klidným životem v Keni tak uchvácen, že se nevrátil zpátky do přetechnizovaného, hektického a stresujícího světa. 

Po skončení promítání jsme absolvovali mini kvíz. Výherci získali banány, jak přísahal pan Justych, dovezené přímo z Keni. Mohli jsme si také prohlídnout výstavku nejrůznějších předmětů dovezených z Keni.