Před katedrou se ocitli ti nejodvážnější z nejodvážnějších. Stát se na několik minut nebo i na celou hodinu kantorem, to už chce pořádnou kuráž. Zvlášť když víte, že v lavicích sedí vaši spolužáci, kteří vám určitě dokáží pěkně zatopit a pěkně si vás vychutnat.  

Kluci z pátého ročníku se stali učiteli v 1., 2. a 3. ročníku, ve 4. ročníku se učitelů vystřídalo hned několik. A musíme po pravdě přiznat, že se na vyučovací hodinu důkladně připravili. Křížovky, sudoku, skládání rozstříhaného textu, čtení s porozuměním, písemné dělení a slovní úlohy se střídaly v rychlém sledu. A naši novopečení učitelé pobízeli žáky větami: „Tak, děti, pracujte rychle, máme toho před sebou hodně!“ nebo: „Nevyrušujte, ticho!“ A z lavic se zase ozývalo: „Pane učiteli, já tomu nerozumím!“ nebo: „Paní učitelko, pojďte sem ke mně, řekněte mi, co s tím mám dělat.“

Úloha malých kantorů neskončila ani poté, co doučili, neboť vypracované úkoly museli ještě opravit. Všeobecné veselí zavládlo, když někteří žáci měli podtržené dobře vypočítané příklady.  Nu což, i mistr kovář se někdy utne. A chybovat je přece lidské.