My tři králové jdeme k vám…… Ty myslíš jako ti tři mudrci z východu?... Nebo jako tři mušketýři, jeden za všechny, všichni za jednoho?... A co takhle jako tři bratři ve stejnojmenné pohádce, kteří se vydávají do světa na zkušenou, aby si našli nevěsty, a v kapse mají tři kouzelné oříšky……
Kluci, já si myslím, že podstatné je, že jsme sem nepřišli jako tři veteráni, vysloužilí vojáci propuštění z armády …. ani jako pěvecké hvězdy ze skupiny Tři sestry…… nýbrž jako výkvět páté třídy. Od 1. třídy spolu válčíme bok po boku, a jak to tak vypadá, za ten měsíc a půl se naše řady nerozšíří…. Přišli jsme za vámi, abychom vás provedli naší školní besídkou.
Pokud jste dočetli až do těchto míst, je vám jasné, že naše besídka se nesla v humorném tónu, měla spád, a jak bylo patrné z ohlasu rodičů, prarodičů, tet a strýčků, byla prostě skvělá. Upřesním. Děti byly skvělé!
Celým programem nás tento rok provázeli všichni, tedy tři žáci 5. ročníku. A pokud zhodnotíme jejich výkon - jsou to rození komentátoři.
Na jevišti se objevili karatisté pod vedením pana Kotta, kteří reprezentují školu nejen na soutěžích v České republice, ale i v zahraničí. A o tom, jak jsou úspěšní, svědčí řada diplomů a pohárů, které si přivážejí.
V jednu chvíli jsme se dokonce ocitli v zoo. Rozdivočelí orangutáni, čili žáci 1. ročníku, tančili v rytmu kastanět, dělali na sebe ramena a počítali do deseti. Ale v zápětí se proměnili v popeláře, kteří špinaví od popela přepočítávali, kolik popelnic mají ještě vysypat, rozdělovali plasty, papír i sklo a pořádali závody v koulení popelnic.
Optimistky, žákyně 4. ročníku, hleděly na všechno z té lepší stránky. Stejně jako naši průvodci, kteří už pět let doufají, když mají psát nějakou písemnou práci nebo opakování, že paní učitelka buď zapomene, nebo že selže technika nebo zasáhne nějaká vyšší moc, která je nebožáky ochrání.
Zatímco „namachrované“těžké váhy opustily tělocvičnu, aby nám předvedly své svaly a přezíravý postoj k životu, další parta kluků se převlékla do trenek, nazula si kopačky, aby mohla při tréninku procvičovat, jak vybírat zatáčky a přeskakovat překážky, protože známé české přísloví praví, že těžko je na cvičišti, ale lehko na bojišti. No jo, těm se trénovalo, když jim za zády stály švarné roztleskávačky!
Úspěch sklidily i princezny, kterým vlály vlasy a oči jim zářily, až dech se tajil, byly nádherné, vznášely se jako vánek… Však naši tři hrdinové se v tuto dobu raději takticky ukryli do bezpečí. Po zhodnocení situace dospěli k názoru, že by mohli padnout do tenat nějaké vdavek chtivých dívek. A co si budeme říkat, svoboda je svoboda.
A co by to bylo za besídku, aby se v ní neobjevily známé české pohádky. Kůzlátka díky včasnému příchodu své maminky kozy nebyla sežrána a utiskovaným zvířátkům se podařilo utéci od skrblického majitele a po strastiplném putováním ztemnělým lesem vystrnadit zlé loupežníky z jejich obydlí.
Těsně před koncem našeho vystoupení si kluci z 5. ročníku zavzpomínali v krátkosti na svá školní léta, potom si nasadili na záda brašny a za zpěvu písně Já už jdu odkráčeli, tedy zatím jen pomyslně, do svého budoucího působiště.
Úplně na závěr jsme viděli to, co již v životě nikdy neuvidíme a ani neuslyšíme, protože život je příliš krátký a všude kolem nás je tolik podivných věcí – těmito slovy nás kluci připravili na nevšední zážitek. Pokud vás zajímá na jaký, podívejte na http://zsdolany.rajce.idnes.cz/ . Učiňte tak hned, ať ukojíte svou zvědavost! Ne nadarmo se říká, co může člověk udělat hned, nemá nechávat na zítřek….