Přesně tak bychom mohli shrnout hodnocení besídky. Naše práce byla odměněna potleskem i pochvalnými slovy.

   Neklamným znamením blížícího se konce školního roku je naše tradiční besídka. Opět jsme ji chystali maminkám k svátku, ale tentokrát jsme byli nuceni ji ze známých důvodů odložit. Nakonec jsme se přece jen dočkali, a mohli jsme se ukázat v plné parádě.

  Jako obvykle jsme začali pohádkou. Tu s námi nacvičila paní učitelka Votípková a zcela neobvykle to byla ta delší část besídky. Ovšem stálo to za to. Ve známé televizní pohádce Co takhle svatba princi? jsme mohli předvést svůj herecký i taneční talent. Ani na vteřinku jsme se s pomateným králem, princeznami Babetkou a Brigitou, zrcadelnicí Bělinkou nebo Jídelníkem nenudili. Všichni ukázali, jak obrovský talent v nich dříme a diváci se skvěle pobavili.

   Po pohádce jsme se společně se skvělými moderátorkami Kristýnkou, Nikčou a Adélkou vydali na cestu kolem světa.

   Nejprve nám nejmladší kamarádi při tanci namalovali mapu a kompas, pak jsme všichni společně zopakovali cizí jazyky, obojí ve veselých písničkách.

  Cesta vedla směr sever, kde jsme navštívili Grónskou zem a podívali se, jak si žijí Eskymáci a lední medvědi. Protože nemáme zimu rádi, rychle jsme se vrátili domů do Evropy a společně se staršími kamarády si zatančili valčík. Jemný a elegantní  taneční pohyb udivil nejednoho rodiče. Tatínkové jistě vzpomínali, kdy tančili valčík naposledy a jestli jim to také tak šlo.

   Nálada byla stále výborná, a tak jsme si na závěr zazpívali jednu z našich oblíbených "zlobivých" písniček (trochu se při tom zlobí).

  S vědomím dobře vykonané práce a hřejivým pocitem u srdíčka jsme se mohli rozejít k domovům. Teď už se můžeme těšit na zasloužené prázdniny.