Nejprve jsme se nečekaně rozdělili na dvě skupiny. Pak se každá skupina vydala jiným směrem. Na všechny čekalo nejedno překvapení.

První skupinu tvořili prvňáci, druháci a třeťáci. Na úterý si naplánovali výlet do Horšovského Týna na výstavu Tři oříšky pro Popelku.

Prvním a největším překvpením a nejen pro nás bylo počasí. Ačkoliv meteorologové očekávali jasno a vedro, my jsme se probudili do deštivého a chladného rána. Do mikrobusu jsme i tak nastoupili a vydali se vstříc zážitkům. Počasí zůstávalo neoblomné a trvalo na svém, proto jsme začátek strávili schovaní v průjezdu. Na výborné chuti svačinek to ale nic nezměnilo.

Sotva jsme se posilnili, začala prohlídka. Šaty jsme obdivovali všichni. Děvčatům bylo líto, že si je nemohou vyzkoušet. Malou náplastí jim bylo focení s prostrčenou hlavičkou ve fotopanelech. Vyzkoušeli to i kluci.

Naše dobrá nálada zřejmě přesvědčila déšť, aby přestal, takže jsme se mohli radostně proběhnout po zámeckém parku. Na zpáteční cestě někteří podlehli únavě. Dorazili jsme zpátky právě na oběd a kromě skvělého jídla jsme strávili i mnoho zážitků.

Druhá skupina, tvořená čtvrťáky a páťáky se vydala ve čtvrtek do Prahy.

Po probouřené noci jsme se sešli před školou a vyrazili také mikrobusem, který nám všem poskytl zdarma pan starosta. Cesta ubíhala rychle, do cíle jsme se dostali s velkou časovou rezervou. Z autobusu jsme vystoupili na Zličíně a hned přesedli na metro.

První jsme si prohlédli Václavské náměstí a rychlým krokem se přesunuli na nedaleké Staroměstské náměstí, kde jsme si vychutnali všechny krásy Orloje. Při krátké procházce kolem Stroměstského náměstí jsme mohli pozorovat detaily několika architektonických skvostů.

Karlův most jsme v takto časném dopoledni měli téměř sami pro sebe. V klidu jsme si prohlédli Pražský hrad, Národní divadlo i parníky na Vltavě. Protože jsme měli dostatek času, rozhodli jsme se vystoupat na Pražský hrad. To se v začínajícím vedru a úmorném dusnu ukázalo jako nelehký úkol. S funěním a zpocenými čely jsme se vyškrábali na vrchol. Krásy svatovítské katedrály i hradních nádvoří nám vše vynahradily. Cestou zpátky na Karlův most jsme se občerstvili v oblíbeném fastfoodu. Na nábřeží jsme ještě udělali pár fotek a před zpáteční cestou metrem prohlédli rekonstruované Národní divadlo.

To největší překvapení nás ale teprve čekalo. Na odpoledne jsme měli domluvenou exkurzi na ruzyňském letišti.

Vše probíhalo podle plánu. Exkurze začala krátkým povídáním a videem. Protože jsme se chystali do veřejně nepřístpných míst, museli jsme projít bezpečnostní kontrolou a batůžky poslat pod rentgen, jako bychom někam opravdu letěli. My jsme však zůstali na zemi a nasedli do přistaveného autobusu. Ten nás provezl po celém letišti. Mohli jsme sledovat ze zhruba stometrové vzdálenosti starty letadel, z úplné blízkosti "parkování" a vykládání letadel.

Měli jsme štěstí, protože během naší exkurze přistála dvě z největších letadel, která do Prahy létají. Jedno bylo dopravní a jeho přílet jsme si vychutnali celý, od přistání až po "vyprázdnění". To druhé bylo nákladní. Sledovali jsme z blízka pozemní navigaci pro jeho zaparkování i část vykládky. Byli jsme tak blízko, že bychom si mohli snad i sáhnout. Na závěr prohlídky jsme navštívili hasičskou stanici, kde jsme obdivovali nejmodernější techniku.

Paní učitelka plánovala udělat nám spoustu fotek. Zůstalo ovšem jen u plánů, protože až na  vyjímky zůstávaly naše tváře přitisknuté na skle oken autobusu. Tak fotila alespoň techniku.

Zpáteční cesta utekla jako voda, a my jsme mohli začít vyprávět zážitky rodičům. Ještě nás do vysvědčení jeden výlet čeká, takže se pořád máme na co těšit.