Začalo období výletů a také my už máme jeden za sebou. Všichni společně jsme vyrazili na státní hrad Velhartice.

V úterý jsme nadšeně nasedli do přistaveného autobusu a vydali se na jih. Nejeli jsme příliš daleko, i přes to jsme se těšili na teplé počasí.Nečekalo nás však moře, ale hrad Velhartice.

Cesta utekla rychle, a než jsme se nadáli, stáli jsme u hradeb. S chutí jsme se zakousli do svačin, abychom se na ten zážitek posilnili.

Na začátku naší prohlídky se nás ujal šašek. Měl velký buben, kterým si snadno získal pozornost. Se svým silným hlasem a zajímavým povídáním všechny rychle zaujal. Vyprávění o hradních pánech a středověkém životě nás zcela pohltilo. Dalším naším průvodcem byl preceptor. Na jeho otázky jsme odpovídali správně a detektivní úkol, kdy jsme hledali části erbu a ten pak sestavovali, byl pro nás hračka. 

Od šaška jsme pokračovali k Bílé paní. Vzala nás na hradby, převedla po unikátním kamenném mostě a poslala do hladomorny. Než se tak stalo, museli jsme říct básničku, za kterou jsme dostali zlatý řetěz. Ten se nám brzy hodil. V hladomorně jsme se setkali s uvězněnou dívkou. Pro zlepšení nálady jsme jí zazpívali písničku. Líbila se i Bílé paní, a tak nám v košíku dolů seslala výměnou za zlatý  řetěz zázračné bonbony. Po těch se, když se sní nalačno, nemusí jíst celý rok. My jsme byli nasvačení, takže jsme pravdivost kouzla neověřili.

Z hladomorny jsme byli vypuštěni na svobodu zpátky na nádvoří. Je třeba dodat, že už jsme zažili několik návštěv hradů i jiných míst s průvodci. Nikdy jsme však nezažili, že by povídání bylo přizpůsobeno nám, dětem. Prohlídka byla úžasná a přesto, že nebyla plná letopočtů a encyklopedických informací, dozvěděli jsme se spoustu zajímavého. A navíc - nejen my, ale zvláště paní učitelky měly radost, když jsme opět sklidili pochvalu, jak jsme hodné, šikovné a dobře vedené děti. 

Po prohlídce hradu jsme se pustili do další svačinky a nezbytných nákupů, pro které, jak se ukázalo, máme opravdovou vášeň. Nové síly jsme načepali rychle. Rozdělili jsme se na dvě skupinky. Starší kamarádi šli ještě na prohlídku zámku a my malí jsme vyzkoušeli několik her, které byly nainstalovány ve venkovních prostorách hradu. Taky jsme se konečně proběhli. 

Na závěr jsme se ještě podívali na fantastickou interaktivní výstavu ve stylu knih Julese Vernea. Úžasný svět cizích krajů a podmořských stvoření nás vtáhl. Nic však netrvá věčně a my jsme se vrátili zpátky do reality.

Po cestě zpátky jsme projeli prudkým deštěm. V tu chvíli jsme však byli v suchu autobusu, takže jsme opravdu nezmokli. Do konce roku nás ještě jeden výlet čeká, ale pěkných zážitků bude jistě mnohem víc.