Konečně nadešel dlouho očekávaný den. V kalendáři se objevil datum 10. 12. 2015 a my jsme se krátce před 17. hodinou sešli před kostelem sv. Petra a Pavla v Dolanech

I když nebylo, proč se obávat, vánoční písně a koledy jsme pilně cvičili celý měsíc, přece jen nás opanovala mírná nervozita. Vystoupení před rodiči , babičkami a dědečky přece není žádná legrace!

        Všichni jsme se o tom na vlastní kůži přesvědčili! Už od časného rána byla naše škola plná malých čertíků. A to doslova. Čertíci byli ve třídách, v šatnách i na chodbách. Naštěstí přišlo do školy i pár andělů, takže skóre se alespoň trochu vyrovnalo.

Víte, kde se natáčely naše nejznámější pohádky, jací herci si v nich zahráli a co zajímavého se při nich přihodilo? 

My už to všechno víme. Pan Libor Marek nám o nich dokázal nejen vtipně a zajímavě vyprávět, ale zároveň nám promítal i obrázky, fotografie a ukazoval i modely hradů.

Dozvěděli jsme se, že ve filmu Ať žijí duchové si zahrály děti z místní školy, porovnali jsme filmový snímek se skutečným pohledem na hrad Krakovec a odpověděli jsme na soutěžní otázku, jak se jmenovala dcera rytíře Brtníka.

2. prosince jsme se konečně dočkali. Páťáci už kurz absolvovali ve třetí třídě, ale my žáci třetího a čtvrtého ročníku jsme do plaveckého bazénu v Klatovech vyrazili poprvé. 

Už před vstupem nás ovládla nervozita. Připadali jsme si jako Harry Potter při přijetí do školy v Bradavicích, kdy Moudrý klobouk měl rozhodnout, do které koleje ho zařadí. Zrovna tak jsme si i my říkali: „ Néé, do čtvrtého družstva ne.“ A jiní zase: „Néé, do prvního družstva ne.“ Nakonec vše dopadlo dobře. Zkušení instruktoři nás rychle prokoukli a rozřadili podle našich výkonů.

Srdečně vás všechny zveme na vánoční koncert Základní a mateřské školy, který se bude konat dne 10.12.2015 v kostele v Dolanech od 17.00 hodin.

V rámci projektu „Máme rádi zvířata“ jsme se v pondělí 26.10. vypravili do zoologické zahrady v Plzni.  

Ještě jsme se ani nerozjeli a už se jednomu z nás podařilo vylít láhev s limonádou. Doufali jsme, že je to první a zároveň poslední katastrofa, která nás ten den potkala.

Je 1. září a my jsme se odpočatí, usměvaví a nedočkaví sešli po dvou měsících opět ve škole. Těšíme se na vyučování, při kterém se dozvíme mnoho nových věcí, ale i na výlety, různé akce, divadelní představení, a ti starší i na kurz plavání.

Ahoj léto, ahoj prázdniny. Vítej nový školní roku!

Dnes jsme udělali poslední krok na cestě na prázdniny. Rozdali jsme si vysvědčení a rozloučili se s páťáky.

Nejvíce jedniček bylo jako vždy rozdáno v prvním ročníku. I na ostatní kamarády jich ale zbylo dost, a my jsme si mohli poblahopřát. Někteří šikulové se můžou pochlubit i velkou pochvalou na zadní straně vysvědčení. 

Na závěr jsme připravili obvyklý špalír pro páťáky a naposledy jim zazvonili. Zatleskali jsme jim a popřáli hodně štěstí. Ukápla nějaká slzička, ale ty jsme rychle setřeli, protože se přece budeme vídat dál.

Přejeme všem krásné prázdniny!

Dnes jsme byli ve škole skoro naposledy. Zítra už si jen vyzvedneme vysvědčení a můžeme vyrazit na prázdniny. Poslední týden ve škole už byl prázdninami celý provoněný. Měli jsme totiž tábor.

Užívali jsme si na čerstvém vzduchu a v přírodě jako na opravdové táboře. Ten náš byl ve znamení rytířů.