Stalo se u nás již tradicí, že se prvňáci v říjnu vrací do školky. Školku by za školu vyměnit nechtěli, ale rádi se jdou podívat na návštěvu a ukázat svým maličkým kamarádům, co už se všechno naučili.

Aby dokázali, že už jsou opravdu zkušení školáci, přečetli ve školce rovnou celý článek. Jsou to šikulové a jde jim to báječně. Dobře také vědí, že se při čtení musí dávat pozor a zkoušeli, jestli už to dovedou i školkáčci. Ti se nenechali zahanbit a hláskovaná slova hbitě rozeznali. 

Přestože školní rok sotva začal, my už jsme se vydali na výlet. Jeli jsme do Plzně a do pravěku zároveň.

Nabídka Západočeského muzea v Plzni byla neodolatelná a pro 4. a 5. ročník jako ulitá. Neváhali jsme ani chvilku a výlet naplánovali.

Ačkoliv jsme museli vstávat velmi brzy, vyskočili jsme z postelí jako rybky. V půl sedmé jsme totiž měli sraz v Klatovech na nádraží. Cesta vlakem utekla jako nic. Z hlavního nádraží je to k muzeu pár kroků. Než jsme otevřeli tajemné dveře, posilnili jsme se svačinkami od maminek. A pak jsme skočili do pravěku rovnýma nohama.

V pátek se v areálu u koupaliště v Dolanech uskutečnilo klání mladých sportovců v atletice. Sešla se téměř sedmdesátka borců a dočkali jsme se několika překvapivých výkonů.

Pro mladé nadějné talenty jsme nemuseli chodit nijak daleko. My školáci jsme se domluvili s maličkými kamarády ze školky a pak už jsme jen číhali na správné počasí.

Prázdniny utekly jako voda,  a my jsme se opět sešli ve školních lavicích. Tentokrát v rekordním počtu.

Tolik dětí v naší škole snad ještě nebylo. Bez jednoho jediného je nás celá padesátka. Hlavní podíl na tak vysokém čísle mají prvňáci, kteří svým počtem trhají hned další rekord.

Osmnáct kluků a děvčátek se sešlo letos 1. září v první třídě. Mají ji celou sami pro sebe. Do práce se vrhli rovnýma nohama. Už se naučili číst samohlásky AEIOU a připravují se na další čtení, v matematice napočítají do pěti a tato čísla umí mezi sebou i porovnat.

a dovolené a těšíme se na shledanou 1. září.

V posledním týdnu školy jsme ještě zvládli dva výlety. To už jsme se ale rozdělili.

Zásluhou pana starosty Zemana a Obecního úřadu Dolany se dostaneme na více výletů než je obvyklé na jiných školách. Máme totiž k dispozici obecní mikrobus i s řidičem a to zcela bezplatně. Ještě jednou mockrát děkujeme. 

Nabídku jsme využili a nechali jsme se vyvézt s prvňáky a druháky na Vydru a s třetím ročníkem do Sušice.

Letos už jsme si toho tolik užili a stále nemáme dost a jedeme dál. Tentokrát ale z úplně jiného soudku.

Nejeli jsme nikam na výlet, ale paní učitelky přijely za námi. Společně jsme měli v plánu hned několik zážitků.

Ačkoliv byla neděle, sešli jsme se ve škole. Nejprve jsme rodičům zahráli pohádku Taneček přes dvě pekla. Úspěch byl obrovský a podle toho vypadal i potlesk. Pak jsme se ale začali chystat na boj.

Vydali jsme se všichni společně, malí i velcí, abychom se nechali unést krásami hradu Kašperka i přilehlé části Šumavy.

Cesta přistaveným autobusem utekla jako voda, a my se ocitli na parkovišti kousek pod hradem. Krátká procházka před bránu hradu nijak nezmírnila naše těšení. Tady jsme se ale rozdělili. Naši mladší kamarádi šli na prohlídku jako první.

Jak je naší dlouholetou tradicí, ve čtvrtém a pátém ročníku se vydáváme na exkurzi do Prahy. Nejinak tomu bylo i letos.

Ráno nás čekal u školy mikrobus, který nám zcela zdarma zapůjčil OÚ Dolany, za což zejména panu starostovi Zemanovi velice děkujeme. 

Cesta ubíhala hladce a milým překvapením bylo, že nás pan řidič vysadil kousek od Pražského hradu. Počasí vypadalo velmi slibně a přestože se občas objevil mrak, byli jsme spokojeni.

Ve středu jsme ve škole přivítali milou návštěvu - naše malé kamarády, kteří usednou v září poprvé do školních lavic. Přišli si vyzkoušet učení nanečisto.

Přišli hned poránu s bačkorkami v rukou. Ještě před začátkem učení řešili zásadní problém - jestli už ve škole zůstanou nebo jestli ještě budou chodit do školky. Trochu nám bylo líto, že jsme je museli zklamat, že se do školky ještě na malou chvilku vrátí.